Poslouchat „Antipole“ je jako dýchat zatuchlý těžký vzduch v nevětrané místnosti. Vdechovat do plic toxické výpary a svíjet se v záchvatech kašle. Nehty si drásat tváře a zoufale bušit zakrvácenými pěstmi do zavřených dveří. Když však dveře povolí, je možnost se nadechnout ledového vzduchu a vychutnat si mrazivý vítr ve vlasech. Klíč k těm dveřím se nachází ve starších, více přístupných nahrávkách. „Antipole“ je nepřístupný, ale ponor do této ponuré břečky za to stojí. Chvílemi je to sebetrýzeň, dobrovolné flagelantství, ale něco to v sobě má. Nějak se k tomu stále musím vracet, vychutnávat si tu bažinu zmaru. NORILSK vychází z tradic klasického doom metalu, ale postupem času se nabalily další vlivy, hlavně post metal a sludge.

Kapela nese jméno po ruském městě na Sibiři ležícím za polárním kruhem. V oblasti se těží kovy a uhlí a město je považováno za jedno z nejznečištěnějších míst světa. Proč takové místo dalo někomu inspiraci k pojmenování své kapely? Navíc tím někým je kanadský hudebník Nicolas Miquelon. Kanada je zatím ještě samostatný stát na severu Ameriky, kde mají svých míst za polárním kruhem dostatek. Třeba mu to jen hezky znělo. Každopádně tvorba této kapely je ovlivněna arktickým podnebím, stačí se podívat na názvy starších alb. A vzhledem k tomu, že jejich stylem je doom metal, trocha té inspirace z onoho bezútěšného, toxického místa tam zřejmě také bude.

Inspirace pro vlastní tvorbu NORILSK je (jak jinak) britská doomová trojice (MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ANATHEMA), ale přiznávají inspiraci i v dalších kapelách, v oblibě mají například i OFFICIUM TRISTE. Jelikož je jejich styl chvílemi na hranici s funeral doomem, tak nelze opomenout THERGOTHON. Kapela vznikla jako Miquelonův one-men projekt. Pro nahrávání prvního alba se dal dohromady s bubeníkem Nickem Richerem. Jako duo nějaký čas působili, nicméně byla tam ambice působit a hrát naživo jako plnohodnotná kapela, a tak pro nahrávání ve studiu i naživo byli přibráni další hudebníci. Autorsky je to však Miquelonova záležitost.

Dosud mají na svém kontě čtyři zářezy. Už prvotina „The Idea of North“ byla kompozičně vyzrálá a obsahovala několik zajímavých skladeb včetně „La liberté aux ailes brisées“, která se svým drtivým rytmem sunula jako valící se ledová stěna. Desky „Le passage des glaciers“ a „Weepers of the Land“ byly nahrávány společně a zamýšleny pro dvojalbum, ale nakonec padlo rozhodnutí je vydat samostatně. Přičemž na první jmenované kapela zařadila spíš konzervativní skladby a na druhém více experimentovala s post-metalovými vlivy. Pomineme-li singl z roku 2022, tak aktuální deska vznikla až po sedmi letech. Nicolasa Miquelona mezitím působil i v jiných projektech a vybíral si tak potřebný čas pro uzrání nového materiálu.

„Antipole“ pokračuje již v zaběhnutém stylu, ale je patrno, že pod vlivem americké scény je nové album značně ovlivněno sludge zvukem. Už úvodní riffy titulní „Antipole“ jsou zanesené tímto zvukovým bahnem. Ale hrne se to kupředu, trochu to víří svižné bicí, trochu kvílivá kytara. Ve stejné husté toxické mlze se pokračuje i v následující skladbě, „D’ombre et de glace (l’asphyxie)“, jen se zvolní tempo. Jak je patrno, Nicolas Miquelon píše texty ve své rodné francouzštině. Škoda pro nás nefrancouzštináře. „Locus Sanctus“ je už zcela hřbitovní metal, velmi pomalý a tlačený kupředu hutnými riffy. Přesto se tam proplétá lehká kytarová melodie, chvílemi lahodná, chvílemi uši trhající. Recitace střídající se s chrapotem. Podobně funebrácký kousek je i „La chute du géant“, který ve druhé půli zajímavě graduje a zatuchlou hladinu hudebního zmaru trochu rozčeří. „Nunataks“ nebo „La fonte“ zas odhalí trochu dravější tvář. I ledová tundra jednou roztaje a na kouscích tající země začnou klíčit první rostlinky. Stejně tak v riffové hradbě „La fonte“ se místy objevují mezery v podobě lehčích melodičtějších meziher, které umožní proniknout do této těžko prostupné masy.

K poslechu některých hudebních počinů je lepší přistupovat s mírnou přípravou. Osobně jsem měl to štěstí, že jsem ke starším deskám NORILSK přičichnul již dříve. Jinak nevím, nevím. „Antipole“ je těžce stravitelná záležitost, ale dobrá, velmi dobrá. Jen asi nebude mnoho těch, co se budou chtít naplno ponořit do této ponuré bažiny.